Informace o historii Prahy
Historie Prahy
„…Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká….Tam v lesích u Vltavy naleznete člověka, jenž tesá práh svého domu a podle toho nazvěte město Prahou…“ Takovýmto způsobem líčí legendy věštbu kněžny Libuše, zakladatelky rodu Přemyslovců, která měla založit a pojmenovat naše hlavní město. Svou věštbu měla podle pověsti pronést z Vyšehradu, nejstaršího sídla českých knížat.
Praha, hlavní město České republiky, leží na obou březích řeky Vltavy, uprostřed středočeské kotliny. Se svými 1,2 miliony obyvatel a rozlohou cca 500km2 je největším městem České republiky. Historické jádro Prahy bylo pro svou bohatost a krásu památek zařazeno v roce 1992 na Seznam chráněných památek UNESCO. Nejen Češi si o Praze myslí, že je nejkrásnějším městem na světě, jejímu kouzlu odolá málokdo a my Vás rádi provezeme po jejích zákoutích, abyste si její krásu mohli dokonale vychutnat.
Pravěk
Osidlování tohoto prostoru probíhalo už od pravěku. Napomohly tomu výhodné klimatické a terénní podmínky, umístění v centru české kotliny a životodárná řeka Vltava, která si tudy razila cestu přes usazeniny křídového moře a vyhloubila své koryto až do dnešní členité podoby. Důkazy z této doby nalezneme na skalách Barrandova, jež ukrývají zkameněliny trilobitů, pravěkých rostlin a jiných živočichů. Tato skála, spolu se svahy Letné, Petřína a dalších kopců vltavského údolí chránila a chrání centrální jádro Prahy proti studeným severním větrům.
Starověk
Trvalé osídlení dokazují nálezy již od 4. tisíciletí př. n. l., které pocházejí z dnešních okrajových částí Prahy, např. ze Šárky nebo z Unětic. Již tehdy to byla významná sídliště pro celou Českou kotlinu. V době halštatské (od 6.stol. př. n.l.) se tato země stala významnou součástí keltské kultury. Jsou zde doloženy jedny z nejstarších hrobů keltské aristokracie, na tomto území sídlil kmen Bójů. Na okraji Prahy, v Závisti nad Zbraslaví, leží trosky hradiště z 5.stol. př. n.l. na jehož místě vzniklo v 2.stol př.n.l. slavné opidum s mohutným opevněním.
Kelty na našem území vystřídali Germáni, kteří po Keltech převzali název země – Bojoménum, Bohemia. Ta se jim stala domovem na dalších 500 let. Kmen Markomanů zde válčil s Římem a kmen Langobardů se zde usadil poté, co zničil antickou civilizaci v Itálii.
Germány z území vytlačili Slované, kteří přišli z východu při velkém stěhování národů v 5.století n.l. S nimi je spojen vznik Prahy v místech, kde se nachází dnes. Do 8. století n.l. sídlili spíše v místech dnešní staré Prahy, v Šárce, Bohnicích, Butovicích a na Levém Hradci – nejstarším sídle Přemyslovců. Až rostoucí potřeba státu, význam tržiště a brodu daly vzniknout Pražskému hradu, který od 9. století sloužil jako sídlo knížat a králů. Za jeho zakladatele je považován český kníže Bořivoj I. z rodu Přemyslovců, který na tomto místě nechal postavit kolem roku 890 kostelík zasvěcený Panně Marii a v průběhu 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána valem a vznikl zde první knížecí palác. Pražský hrad je centrem českého státu již 1200 let. Kromě Vatikánu v Římě není v Evropě jiné starší a stále funkční státní sídlo, jehož panorama s katedrálou je pro všechny turisty synonymem pro Prahu.
Středověk
Praha se začala rozrůstat za vlády Přemyslovců spolu s šířením křesťanství, které na naše území přinesli sv. Cyril a sv. Metoděj roku 863 ze Soluně v Byzancké říši. Kromě křesťanství vytvořili pro obyvatele i staroslověnský jazyk a písmo cyrilici, ale již od počátku působení na Velké Moravě naráželi na latinsky orientované učence z Franské říše na západě. Tento střet nakonec vyústil v převahu západní latinské orientace a kníže Václav (+ 929 či 936), hlavní svatý patron naší země, ukotvil český stát na západě a po založení pražského biskupství (974), převládla latinská kultura na staroslověnskou.
Ve 13. století se obyvatelé předtím právě roztříštěného pražského podhradí sjednotili do městských obcí a opevnili hradbami - Větší čili Staré Město pražské (1230). Roku 1257 král Přemysl Otakar II. založil a opevnil na levém břehu Vltavy Nové Město (od 14. století nazývaným Menším městem nebo Malou Stranou). Vrchol rozkvětu tohoto souměstí přinesla až vláda císaře a krále Karla IV.(1346-1378). Karel založil v Praze roku 1348 univerzitu, první na sever od Alp, ve stejném roce vyměřil a založil Nové Město pražské, rozšířil Hradčany a Malou Stranu, nechal postavit desítky světských i církevních staveb, dal základy kamennému mostu, za jeho vlády ze začala stavět katedrála sv. Víta na Pražském hradě. Praha se stala gotickým velkoměstem, jedním z největších v Evropě, byla centrem kultury a vzdělanosti a na jejím území žilo přibližně 40000 obyvatel.
Období reformace
Začátkem 15. století začalo docházet v českých městech k náboženským nepokojům a upálení reformátora Jana Husa roku 1415 vyústilo v revoluci a válku (1419-1434). Husité v Praze hned na jejím počátku odstranili moc královských úřadů, německého patriciátu i římské církve, ubránili se křížovým výpravám krále Zikmunda a husitská Praha se stala na čas mocenským činitelem v zemi. Výsadní politické postavení mělo pražské měšťanstvo i v pohusitském období, jeho pozicí otřásl až nástup Habsburků na český trůn v roce 1526 a později omezení městských práv českých královských měst měst Ferdinandem I. v roce 1547.
Praha ztratila politický vliv, ale ve druhé polovině 16. století prošla velkou renesanční přestavbou a v letech 1583-1612 se stala sídlem císaře Rudolfa II. a Praha se stala domovem pro mnoho učenců a umělců z celé Evropy, které Rudolf pozval na svůj královský dvůr. Praha měla už 60000 obyvatel a stále patřila k evropským velkoměstům.
Přestože po porážce povstání českých stavů proti Habsburkům v roce 1620 na Bílé hoře postihly pražská města tvrdé tresty, nucená emigrace nekatolíků, plenění a válečné ztráty. Císařský dvůr se přestěhoval do Vídně, Praha se z hlavního města země stala pouze zemským centrem, ale stále si zachovala svůj hospodářský a kulturní význam.
Katolická církev posílila v období baroka svou moc, což se projevilo na pražské architektuře. Vznikalo mnoho církevních staveb v barokním slohu, pokračovala i výstavba šlechtických paláců a pražská architektura tak dostala osobitou a stylově jednotnou tvář „pražského baroka“.
V roce 1784 byla čtyři dosud samostatná pražská města – Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany spojena v jedno – Královské hlavní město Prahu. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad. V období průmyslové revoluce začala vznikat okrajová průmyslová předměstí – Karlín, Smíchov, Libeň, Holešovice, která se postupně připojovala. Roku 1893 byla zahájena asanace Josefova a začaly se rozvíjet elektrické dráhy. Praha se stala největším dopravním a výrobním centrem v zemi a koncem 19.století se stala moderním velkoměstem.
Praha byla centrem vlasteneckého obrozeneckého hnutí, které po revoluci v roce 1848 překonalo úpadek českého jazyka, kultury i národního vědomí. Vzniklo mnoho reprezentativních budov ve stylu novorenesance a jiných historizujících slohů. Tak bylo postaveno např. Národní divadlo, Rudolfinum, kostel sv. Ludmily na Mírovém náměstí, přestavěna bazilika na Vyšehradě.
Na začátku 20.století architekturu obohatily stavby secesní – Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Průmyslový palác v Holešovicích, Petřínská rozhledna…
28. října 1918 se rozpadlo Rakousko - Uhersko a vznikla samostatná Československá republika. Prezidentem se stal Tomáš Garrique Masaryk a Praha se stala hlavním městem státu. Roku 1922 k ní bylo připojeno 37 okolních měst a vesnic. Vznikla Velká Praha o rozloze 171,64km2 s 676 657 obyvateli.
Po překonání poválečné krize začal další dynamický rozvoj města i růst obyvatelstva letech 1922-1938. Vznikaly další památky architektonické i kulturní v duchu modernismu, funkcionalismu, kubismu a avantgardy. Praha je jediným městem, kde kubismus přešel z malířství do architektury – dům U černé Matky Boží v Celené ulici, kubistické obytné domy pod Vyšehradem.
Praha byla multikulturním městem, kde žili Češi, Němci a Židé a přes rostoucí vliv nacionalistických stran si udržela demokratickou samosprávu a přijímala exulanty ze zemí, kde byly nastoleny totalitní a fašistické režimy.
2. světová válka
15.března 1939 začala okupace Československa a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Židovské a jiné nevyhovující obyvatelstvo bylo odtransportováno do koncentračních táborů. 28. října 1939 proběhly proti okupantům masové demonstrace, 17. listopadu 1939 byly uzavřeny vysoké školy a začalo zatýkání a vraždy Čechů a po atentátu na říšského zastupitele R. Heydricha v květnu 1942 se krvavý teror na obyvatelstvu ještě zvýšil. Protifašistický odboj Pražanů vyvrcholil povstáním 5.- 9. května 1945, které skončilo osvobozením města s příchodem Rudé armády.
Poválečný vývoj
Poválečný vývoj vedl k uchopení moci komunistickou stranou nekrvavým pučem v únoru 1948. Komunisté vytvořili nedemokratický totalitní režim poznamenaný policejní zvůlí a justičními zločiny.
Plánování a výstavba města začala ve stylu socialistického realismu. Vznikla tak první sídliště a později první panelové sídliště. Do roku 1974 bylo k Praze připojeno dalších 60 obcí. V 60. a 70. letech bylo zmodernizováno letiště a hlavní nádraží, začalo budování metra, na loukách na okraji města se budovala panelová sídliště.
Mírné uvolnění režimu přineslo tzv. pražské jaro 1968, kdy byla zrušena cenzura a režim byl svobodnější, ale konec přišel 21. srpna 1968 násilným vpádem pěti okupačních armád zemí Varšavské smlouvy. Následující období normalizace přineslo další potlačení demokracie a svobodného života. Prohlubovala se stagnace ekonomiky i kulturního života a postupný úpadek zasáhl i Prahu, což se projevilo zanedbaným vzhledem města i zhoršujícími se službami.
Konec čtyřicetileté komunistické totality ukončila sametová revoluce, která začala studentskými demonstracemi 17. listopadu 1989. Byla obnovena demokracie, Praha se otevřela svobodnému světu a stala se postupně jedním z nejnavštěvovanějších měst světa. Majetkové restituce a privatizace živností i služeb oživily tvář města, které nalezlo svou dynamiku a stalo se kulturním a turistickým centrem střední Evropy. Rozvoj soukromého vlastnictví přispěl ke zkvalitnění služeb a opravě chátrajících budov v historickém jádru města.
V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika, v roce 2004 vstoupila do Evropské unie a Praha je stále krásné živé město s historickými památkami i novou moderní architekturou. Přes řadu problémů, se kterými se potýká a které zbývají vyřešit, navázala na svůj historický význam a stala se centrem českého státu i významnou kulturní metropolí uprostřed Evropy nabízející své kouzlo všem jejím návštěvníkům.